Pro každého člověka existuje místo, kam se rád vrací. Nebo kam by se rád aspoň jednou podíval. Jestli sníte o nejmíň týdenním poflakování se po Paříži a dovolenou trávíte v lepším případě u Máchova jezera jako já, pak víte, o čem mluvím. Nebo vzpomínáte, kam jste jako malí jezdili k babičce na obligátní nedělní husu a štrůdl.
A nebo jste prostě jen zvědaví. Chcete se, byť třeba jen na monitoru, projít centrem Ostravy a nevystrčit přitom paty z vaší Dolní Lhoty? Nebo z vašeho pohodlného ušáku uskutečnit procházku po mostu Golden Gate v San Franciscu? Pak vězte, že od takové bleskové dovolené vás dělí pár kliků. A nemusíte ani balit.
Jsem si vědoma toho, že tenhle článek silně zavání objevením Ameriky. Street View Google Maps tady není chvilku a ti, co vědí, se už nějaký ten pátek vesele virtuálně prochází. Jenže to jsem prostě já, Jsem sice nadšená, ale taky dost vybíravá obdivovatelka novinek internetového světa. Takže na první procházce jsem byla včera a držela jsem se jen okolí bydliště. Procházely jsme se – za asistence mého muže – s dcerou, prvňáčkem. Takže se to neobešlo bez spontánních výkřiků „Jůůů, náš barák“, „Jééé, autobusová zastávka“ a podobně. Přiznávám, že většinou jsem křičela jen já, ale to jen tak na okraj.
Moje ohromení stoupalo každým virtuálním kilometrem, celý svět byl najednou jako na dlani, potažmo monitoru. Asi musíte začít s takovým zkoumáním doslova před vlastním prahem, abyste viděli, kolik autentických informací se dá z takové „fotky“ vyčíst. Já třeba vím jistě, že kolem nás projíždělo sběrné autíčko na jaře, v úterý ráno. Ne dřív než v 8 a ne déle než v 11. Napovědělo mi to otevřené okno naší ložnice, sousedovic popelnice a květinový záhon jedné známé. Abych to vysvětlila, moji nejmladší mají postýlky v ložnici a 8 je nejčasnější hodina, kdy se probouzejí. Hned potom otvírám okno a větrám. V úterý je u nás svoz odpadu, takže všichni v ulici vytáhnou popelnice na cestu. A popeláři jezdí nejpozději v 11. Zmíněné známé zase jedině a pouze v jarní době, jak už to tak bývá, kvetou na záhoně pod okny narcisy…
Už se nemůžu dočkat, až se porozhlédnu třeba pod sochou Svobody nebo třeba na varnsdorfském náměstí. Jen nevím, jestli jsem jen zvědavá, nebo tak trochu šmírák.