Nevím jak v jiných domácnostech, ale u nás se přípravy na nejkrásnější svátky roku odehrávají hlavně ve formě seznamů a poznámek. Ty nervy, abych do bramborového salátu nezapomněla dát vařený celer, děda nedostal zase vodu po holení a muž se ujistil, že po zapojení do zásuvky bude světelný řetěz na stromeček něžně blikat a nevyhodí pojistky v celé ulici… Je toho moc. Mívám i seznam dílčích seznamů a s železnou pravidelností stejně pokaždé na něco zapomenu. Dneska je myslím čas na to zhodnotit, jak celé svátky se Silvestrem v naší rodině dopadly.

1. Bramborový salát – kvalitativně lehce nadprůměrný, celer splněn. Malinko nám to málem nevyšlo množstvím, jindy bývá na stole i 25. prosince, ale naštěstí byla součástí štědrovečerní nadílky i rodinná střevní chřipka, takže obavy byly to jediné, co nevyšlo.

2. Dědovi byly letos naděleny dvě vody po holení. Poprvé ale nebyla ani jedna od nás.

3. Babičce se vymkla z rukou její nutkavá potřeba schovávat a další rok znovu recyklovat balicí papíry z dárků. V jednu chvíli jsem držela v ruce balíček, na němž bylo různými rukopisy na různých místech napsáno Babičce, Janě a ta babička se mě celkem dotkla. I přes upozornění, že „letos platí ty nápisy modrým fixem.“

4. I letos se můj muž nemístně radoval, když od své matky dostal tři velká balení ponožek. I letos mi slíbil, že to bylo naposled. U nás doma máme totiž takovou specialitu. Peru jednu až dvě pračky každý den a ať dělám co dělám, všechny manželovy ponožky se v pračce nějakou záhadou změní na liché – tedy všechny ne, výjimku tvoří ty, které jsou děravé. Pár ponožek, který by si byl roven, se v naší domácnosti objevuje tak zřídka jako v jiných rodinách miliónové dědictví. A teď bych chtěla poradit hospodyňkám, které mají třeba stejný problém a stejně pedantskou tchyni jako já: Předem manžela upozorněte, ať se z nadělených fuseklí neraduje, jako kdyby uhádl všechna čísla v hlavním tahu Sportky. Pokud už to udělá, nenechte ho vysvětlit tchyni, proč. A jestli tak učiní, za žádnou cenu neproneste na svou obhajobu to samé, co letos já: „On je prostě jen příliš náročný. Copak by mu bylo vidět na nose, že má jednu ponožku modrou a druhou černou?“ Doteď nevěřím, že jsem to řekla tváří v tvář ženě, která nejenže všechny své SUDÉ ponožky látá a páruje, ale i žehlí.

5. A ještě jedna tradice na závěr. Postavila jsem se dneska ráno na váhu. Pak jsem opatrně slezla, vyčúrala se, svlékla, stahla si z prstu snubní prsten, z vlasů gumičku do vlasů a ostříhala si nehty… Když jsem pak na té váze stála podruhé, došla mi krutá pravda, že i když si nechám vytahat všechny plomby a ostříhat vlasy na ježka, stejně jsem přes Vánoce přibrala váhu průměrného novorozeněte. A pak jsem nad talířem vanilkových rohlíčků zpytovala svědomí, jak se to asi mohlo stát. Když už jsem pak seděla jen nad talířem od vanilkových rohlíčků, naordinovala jsem si dietu. Samozřejmě drastickou a samozřejmě od zítřka, jako vždycky. Střet s realitou bude asi trošku komplikovaný, ale jako novoroční předsevzetí se tohle neomrzí 🙂