Když jsem byla malá, školní jídelna pro mě byla synonymem strašidelného hradu. Ponurá atmosféra, efektní mastná mlha a napětí, jaká hrůza před vás přistane. Přesný opak kuchyně mojí mámy – milovala jsem, když zkoušela něco nového a bavilo mě poznávat nové chutě. Nechci se pouštět do úvah, nakolik se zlepšila kvalita školní stravy. Pravdou ale je, že než se má nejstarší začala stravovat mimo domov, byla jsem přesvědčená (a ze všech stran ujišťovaná) o tom, že vařit umím.Teď ale nastala změna. Po každém jejím návratu ze školních škamen následuje líčení „úžasné hnědé omáčky“ nebo „super koprovky“, kterou ten den měli ve škole k obědu. Přiznávám, že jsem zpočátku cítila nutkání nechat ji vyšetřit specialistou. Posléze jsem si opatrně začala připouštět, že taková soudobá stravovna pro školou povinné už není vousatá kuchařka v gumové zástěře s mastnými vlasy, používající snad jen větu „To dojíš!“, která mě čas od času chodívá strašit do snů. Nakonec jsem poměrně radostně akceptovala, že mé dceři ve škole prostě chutná.

Jenže vzápětí jsem se stala nedobrovolným účastníkem gastronomického zápasení ve volném stylu. Ať jsem uvařila co jsem chtěla, buď „to měli ve škole včera“ nebo „to budou mít zítra.“ Rozhodla jsem se jít konkurenci z cesty a vydat se na pole nových chutí a receptů. Jenže dcera se ukázala jako tvrdý konzervativec. Na většinu pokrmů prostě jen namířila vidličkou a pronesla rozhodně „Tohle já nejím.“ S důrazem na zájmeno já. Já nejedlo nic co neznalo a nic, co mělo v dohledném časovém horizontu ve škole. Zavrhlo chřest i salátový sýr, odmítlo byť jen zkusit zapečený lilek a začínalo mě pěkně štvát.

Postupně mě přešla chuť patlat se půl dne s haute cuisine a najela jsem opět do známých vod běžné domácí stravy – ovšem tak, aby menu nekolidovalo se školním jídelníčkem. Také se ukázalo, že Já se poměrně snadno nechá opít rohlíkem, lépe řečeno slovníkem. Masovou směs s fazolemi nechtělo, ale pokud jsem ji pokřtila na kovbojské překvapení, s nadšením si přidalo. Musela jsem také začít dbát na tajemství přípravy a ingrediencí, protože jakmile se Já dozvědělo složení určitého jídla, okamžitě objevilo něco, co nejí. Až se jednou domákne, z čeho se vyrábí zabijačková polévka, jistě bude zhnuseno, ale „prdelačka“ zatím patří mezi jeho oblíbené.