Před rokem jsem dychtivě seděla v příliš malé školní lavici a s propiskou v ruce hltala každé slovo, které pronesla třídní učitelka mé nejstarší dcery – žákyně první třídy. Děti u babičky, případné tresty prosouhlasené rodinnou radou, pot mezi půlkami, dokonce jsem měla i zápisník a z tehdejších poznámek cituji, že „ručníky je nutné podepsat nesmazatelným fixem na rubové straně“.

Letos je „hlídací“ babička v nemocnici. Manžel hrdinsky prohlásil, že se na plod naší lásky vyptá osobně, ale znáte to – člověk míní, nadřízení mění. A tak jsem dorazila na nechvalně proslulý „rodičák“ obtížena dvěma silně neuvědomělými tříletci a vědomím, že jestli rodič (a hlavně řidič) z toho auta přede mnou odjede dřív než já a jeho následovník se vměstná byť jen o centimetr blíž k mému autu, nebudu schopna opustit bez následků pro pojišťovnu své parkovací místo.

Nevím, jestli někdo z vás zkusil nakázat dvojčatům ve věku tří let, aby zůstala společně na jednom místě a nenásledovala svou matku, která hledá lavici své dcery. Pokud někdo ví jak na to, prosím pište. A nevím, jak praktické a děti podněcující je uspořádání lavic do soustředných půlkruhů, ale řeknu vám jedno: Když nevíte, na kterém místě při takovém pořádku vaše dítě sedí, je to peklo. A když se za vámi jako dva ocásky táhnou dva výše zmínění potomci, silně to připomíná volnou variaci na song „Jede jede mašinka.“

A tak jsem proběhla mezi lavicemi jako ta myš v bludišti, když hledá kostku eidamu, uzmula dětem cizí sešity, které posbíraly cestou, zastavila se před učitelkou, které jsem ještě loni tak nábožně naslouchala a zeptala jsem se, jestli by mi mohla stručně a jasně poreferovat o chování, vývoji a prospěchu mé dcery. Potila jsem se vzhledem k okolnostem ještě víc než loni, propisku jsem neměla – nebo možná měla, ale zapadlou na dně kabelky pod peněženkou, natrženým sáčkem gumových medvídků a dvěma lahvemi s pitím. Učitelka byla naštěstí nejen stručná, ale i chápavá. Za dvě minuty jsem byla venku a věděla to podstatné -„Terezka je chytrá a šikovná, ale upovídaná a velmi temperamentní.“ Minule jsem v téhle třídě kvůli té samé informaci seděla dvě hodiny. Možná nevím přesně, kdy bude příští sběr papíru, ale zato vím jistě, že příště ty dva beru s sebou zase 🙂