Ono být ženskou není žádný med, co si budeme vykládat. Celulitida, problémy s parkováním, porody, tukové polštáře na bocích, vaření nedělního oběda u příležitosti návštěvy tchyně, menstruace… Ale přes to všechno bych se ani ve snu nechtěla probudit jako chlap.Už jen záležitost veřejných záchodů. Není nad to zavřít se na dva západy do kabinky a věnovat se takříkajíc vlastním záležitostem. Za sebe říkám, že k mušli by mě nikdo nedostal, ani kdyby z ní padaly zlatý cihly. Když si představím řadu chlapů se skloněnými hlavami – dílem proto, aby nepokřtili kachlíky na zdi nebo podlahu, a pak taky aby neviděli, jak s tím zápolí ti okolo – jdou na mě mdloby.

Dalším nepřekonatelným problémem by pro mě byla nutnost vzdát se kabelky. Běžně u sebe nosím peněženku, mobil, papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, diář, propisku, gel ulevující při štípnutí hmyzem, balzám na rty, zrcátko, láhev s vodou, krém na ruce, malinkou lahvičku s parfémem, klíče, antibakteriální gel na ruce, sichrhajsku, gumičku do vlasů, sluneční brýle a odhadem půl kila dalších nezbytností. Za boha si neumím představit, kam bych to jako bezkabelkový chlap dala a kde to vlastně nosí skuteční muži. Pokud to mají jako ten můj, spoléhají se na promyšleně vybavené příruční zavazadlo své drahé polovičky a sami nosí akorát kapesník a ruce v kapsách.

A už vůbec bych se neobešla bez šminek. Díky bohu za to, že si jako ženská můžu leccos vytrhat, „zadermacolovat“, vystínovat a přepudrovat. Vodou po holení korektor prostě nenahradíš, o tom žádná.

Taky mi víc než hodně vyhovuje, že nemusím vědět jak konat běžné opravy, kde točí nejlepší pivo, jak dopadl včerejší hokej a kolik koní a kilowat má moje auto. Nerostou mi chlupy na zádech, prsou ani břiše a ani kdybych se dožila stovky, nebude mě zlobit prostata. Kdepak, jako chlap bych se určitě nechytila.