Za to, že jsem rozjela tenhle blog, může studená fronta a Meryl Streepová. A taky moje zapomnětlivost. Začnu od Meryl, tedy od začátku…

Julie a Julia a já

Jestli mám pro nějakou herečku slabost, tak její jméno je právě Meryl Streep. Miluju ji jako podváděnou manželku v Hořkosti i vždycky dokonalou mrchu v Ďáblovi, co nosí Pradu. Stejně tak mě okouzlila ve filmu Julie a Julia. Abych se držela tématu, tak právě tenhle film mi poprvé ukázal, že blogy nemusejí být jen příznakem rané puberty. Že se mohou stát i soukromým ostrůvkem v moři internetu se vším pohodlím, jakým si je dokážeme vybavit a extra slunnou pláží. Někdy během scény, v níž hlavní hrdinka vaří živého kraba, mě napadlo, že bych třeba (možná a někdy) mohla něco takového zkusit i já. Samozřejmě bez toho kraba… Myšlenka virtuálního deníčku tak začala pomyslně klíčit.

Ta moje hlava

Teď nemám na mysli každodenní úsilí o to, abych dostala svoje vlasy a obličej do nějaké přijatelné, světu prezentovatelné podoby, nebo aspoň neděsila vlastní děti. Nemám ani v úmyslu odhalit nějakou svou psychologickou diagnózu – o žádné nevím, tedy minimálně zatím. Ale řekněte sami, kolikrát denně vás zaujme něco, k čemu si slíbíte se posléze vrátit a vzápětí to zapadne do propadliště zapomnění? Kolik zajímavých jídel jste neuvařili ze všech těch receptů, na které jste narazili? Kolik písniček si nestahli, i když jejich melodie sedla vašim uším? Zrovna teď úpěnlivě myslím na to, že musím zavolat svému dědovi, koupit pytle na odpadky a dát si počítadlo případných příchozích na tenhle blog. A stejně urputně se snažím vzpomenout si na všechno, na co si už nevzpomínám. Je tedy jisté riziko, že místy bude tenhle blog působit jako kříženec kuchařky, sbírky citátů, módní rubriky a nákupního seznamu. Ale jen houšť! Říká se přece, že každý sklerotik má zápisník. Proč bych já kromě těch dvou papírových, které už mám, nemohla mít ještě jeden virtuální? Člověku se neustále honí hlavou proud myšlenek a asociací a zastavit je umí jen buddhisté při meditaci. Věřím, že stojí za to si aspoň některé z nich někam zapsat. Co kdyby se z některé z nich vylíhl nápad?

Říjnový sníh

Jak už jsem nakousla v článku O mě, impulzem ke konkrétnímu psaní byl ale letošní první sníh. V pátek jsem si přinesla ze zahrady rajčata ze skleníku a růži ze záhonu a v sobotu jsem vyrazila s dětmi sáňkovat. A jak jsem se tak (marně) snažila trefit svého muže sněhovou koulí a ve vzduchu už už cítila purpuru a vanilkové rohlíčky, napadlo mě, že náladu takové chvíle bych chtěla mít někde uchovanou. Jako když si v letním dni sušíme bylinky a v zimě z nich děláme čaj proti kašli. Vlastně se tu chci věnovat konzervaci. Nápady naložím do soli, zážitky zavařím s hřebíčkem a skořicí, každou přečtenou knihu a zhlédnutý film nasuším do čajové směsi. To vše pod značkou Říjnový sníh.