Člověkem, který má lví podíl nejen na realizaci tohoto blogu, je můj manžel. Jako by mu nestačilo, že „zadělal“ na naše tři krásné děti, poslední dobou pravidelně hněte, dává kynout a posléze péct úžasně křupavé bochníky domácího chleba. Stačí mi vidět ho s droždím v ruce a slintám jako Pavlovův pes.

Pro začátek podotýkám, že muž, který mi navlékl před šesti lety snubní prsten, není profesionální pekař, ale čistokrevná kancelářská krysa. Někdy mám obavy, že se mu zadek vytvaruje podle tvaru židle a prsty mu napevno srostou s klávesnicí. Navíc je po profesní stránce počítačově založený (přesněji zatížený). Před svatbou jsem měla nutkání uzavřít předmanželskou smlouvu, kde by byla klauzule, že žádné z našich dětí nepojmenuje Google. Jak to vypadá a dopadá, když se muž jeho naturelu chopí hnětače?

Přiznávám se, že poprvé jsem byla spíš skeptická. Když manžel nečekaně přinese domů deset kilo deseti druhů mouky, otevře si k tomu notebook a zavře se s tím vším v kuchyni s prohlášením, že upeče chleba, bývá zpravidla těžké zůstat stoikem. A když je navíc hned jeho první pokus lepší, než ten, jaký jste do té doby kdy upekla vy, je to ještě těžší. Vůbec největším problémem je ale odolat té úžasné vůni a nedat si aspoň kousíček ještě teplého chleba, který nonšalantně vytáhne z trouby. I když je pozdě večer a víte, že váha vám to zítra spočítá.

Takže, pokud nemáte to štěstí, aby vám někdo napekl, pusťte se do toho sami. A jestli nějakého toho pekaře máte doma, ať to určitě zkusí. Vzhledem k výše uvedenému určitě nepřekvapí, že jsou recepty čerpány z internetu, takže je sem nebudu opisovat. Ostatně, nebylo by ani fér připravit jejich tvůrce o autorství. Najdete je tady:
Recept na úžasný domácí chleba

A ještě jeden, stejně úžasný a taktéž domácí.