Když byla má starší dcera malá, plna novorodičovského nadšení jsem snila o dlouhé dovolené, kdy by manžel nemusel do práce a všichni bychom byli pořád spolu. Postupem času se obsazení tohohle snu změnilo – už jsem v něm figurovala jen já s mužem, konečně aspoň chvíli sami dva. Nakonec jsem dospěla k tomu, že slastně mhouřím oči při pouhé představě, že jsem aspoň jeden den sama doma. Žádné „Mami čurat“, „Kam jsi mi zase dala ten šroubek, co jsem tady měl položenej“, ani „Na zítřejší hodinu Vv přinést 1 brambor, krabičku od sirek bez sirek, 5 hřebíčků, pytlík korálků, lepidlo, 2 m provázku a barevné odstřižky.“Nedávno jsem četla rozhovor s jednou populární hvězdou, která s úsměvem sdělovala světu, že na prvním místě pro ni byla a je rodina. Zajímalo by mě, jestli tím měla taky na mysli fakt, že místo aby si večer lehla k televizi nebo si skutečně zacvičila (a neslíbila si to zase až na zítra), doluje z gauče kostičky lega a patlá oběd na druhý den. Aktuálně jsou noviny plné povodní a vládní krize, ani jedny se ale slovem nezmíní o každodenním pětiboji mezi špinavými ponožkami, usmrkanými nosíky a domácími úkoly tisíců ubohých žen.

Nicméně oné star jsem nemohla nezávidět – rozzářená pleť, dokonalé vlasy, oblečení bez jediné poskrvnky. Stokrát si můžu říkat, že kdyby kolem ní místo stáda vizážistů kmitalo na několik minut pár zručných batolat, výsledek by měl blíž k realitě, ale dál k dokonalosti – nepomáhá to. Taky bych aspoň sem tam ráda šla občas dopoledne na lehký brunch místo do lokálního konzumu pro mléko a toaletní papír a večeřela beze strachu, že mě některý z mých milovaných prcků trefí vidličkou.

Podle rad ženských časopisů (přesněji ženského časopisu, jehož únorové číslo jsem ještě jaksi neměla čas dočíst), je žádoucí najít si chvíli pro sebe a umět se radovat z maličkostí. S tím časem to vidím bledě, ale v tuto chvíli se chystám třídit horu ponožek, tak se aspoň zaraduju pokaždé, když najdu dvě stejné do páru. Někde se začít musí 🙂