Poslední dobou se ze mně stala nadšená divačka pořadů o vaření. Nemyslím teda Prostřeno – běžný divák promine. Miluju machry – kuchaře. Takové ty týpky v ležérně rozepnuté košili, co na ohlášenou „rychlou super sváču pro pár kámošů“ vytáhnou proviant, v běžné domácnosti užívaný k týdennímu vyváření pro celou rodinu včetně rozežrané tety Máni. Krájí a drtí tak rychle a efektivně, že by z toho Horst Fuchs dostal psotník. Vůbec celá ta hra rukou – špetka tamtoho, malá lžička tohohle – úplný koncert. Všechno vypadá a chutná úžasně, všechno se snoubí se vším a pár kuchařových kámošů předvádí pravý gurmánský orgasmus. A já ani nedutám, jako když jsem v předškolním věku sledovala krtečkovy trable s lízátkem. Ptáte se, proč mě ani nenapadne zkoušet to taky? Nekrmím pár kámošů, ale (krom sebe) i čtyři členy své rodiny. Copak muž, ten sní všechno, ale v prckách mám nezdolné kritiky. Televizní ochutnavači chválí a nadšeně pomlaskávají. Moje děti každé sousto dvakrát obrátí a podezíravě se ptají, co je „to černé“. A po vysvětlení, že jsou to čínské houby, odchází od stolu. Bez mlaskání. Zatímco televizní kuchaři se vyžívají v tom, že s nadšením pornofilmových harcovníků předvádí na kameru pláty masa, řezy zeleniny a přidávané koření, jakmile nechám pod pokličku nahlédnout já, krabatí se tváře a odstrkují talíře.

Moji strávníci taky nikdy s posvátnou úctou neválí jídlo na jazyku, aby pochválili, jak úžasně doplní chuť mletého hovězího jemně sekané bylinky a opražená cibulka. Povětšinou se v případě mých experimentů shodnou na tom, že „je to nějak divně cítit“.

Někteří lidé mívají po sledování takového pořadu chuť a elán zkusit aspoň nějakou tu předváděnou vychytávku. Já teda ani náhodou. I když se na superrychlé krájení cibule moc hezky kouká, bez mučení přiznávám, že patřím k lidem, kteří k takovým exhibicím nemají sebemenší vlohy. I když krájím pomalu a uvážlivě, často to mívá bolavé následky – zrychlit tempo, prstů a rukou se nedopočítám.

Napadlo vás, že bych to mohla zkusit s nějakým tím extra vychytaným kráječem, když už jsem zmínila teleshoppingovou hvězdu? Mě to napadlo taky a skončilo to třemi stehy na pravém ukazováčku. Jedna nula pro technický zázrak, který byl po téhle aféře zaparkován … když tak nad tím přemýšlím, ani nevím kam. Každopádně na onom místě taky zůstane, protože vzrušení z pohledu na ukrouhnutý kus vlastní kůže není něco, co bych měla chuť opakovaně zažít. Jak se říká, nešikovné maso musí pryč, ale že bych se musela vysloveně okrajovat…

Takže můj přístup k televiznímu vaření je evidentní – stejně jako málokterý fanda detektivek zavraždí zahradníka a ne každý konzument lechtivých filmů je vášnivý milovník s bohatým společenským životem, ani já nemám v plánu podávat k večeři syrové býčí žlázy s kořením a jemně sekanou šalotkou, i když se mi fakt moc líbilo, jak se všichni pozvaní televizního kuchaře tvářili, když jim prozradil, cože to jedí. U něčeho je prostě lepší být jen jako divák.