Je to prostě zrada. Na jedné straně moje tělo celkem slušně funguje, jen jeho zásluhou jsem donosila tři zdravé děti a když se správně natočím a nasvítím, jsem celkem spokojená i s pohledem do zrcadla. Na straně druhé ho spolehlivě složí věc tak přízemní, jakou je barva na vlasy. Bez amoniaku, bez jánevímjakých činidel, s oleji i ta antialergenní. Od cca sedmnácti jsem se barvila pravidelně. Světlá, tmavá, modrá – bůh ví, že jsem nezkusila jen máloco. Krom té své původní barvy, tedy blond. Při prvním těhotenství jsem si dala pauzu a hned po odstavu nejstarší dcery jsem se do toho vrhla zvesela nanovo, odstín havraní čerň. Radovala jsem se z ní asi dva dny, než mě s šíleně oteklou, rudou, pálící, svědící a mokvající hlavou hospitalizovali v nemocnici Na Bulovce s diagnózou kontaktní alergie. Pak bylo po radosti i vlasech a taky jsem zjistila, že styl „na ježka“ mi vážně nesedí. A taky že se mám vyvarovat formaldehydu, zadruhé něčeho, co se jmenuje cocamidopropylbetain a taky henny. Barvy na vlasy pouze blond, a to po předchozím testu citlivosti, veškerá kosmetika rovněž. Takže vyhlídky setsakra tristní, navíc jsem vypadala jako dvojče Haškova Švejka s prsama.

Po nějaké době jsem se rozhodla prubnout aspoň tu blond. Nesvědilo to, ale samozřejmě to nebylo ono. Protože já chtěla, málo platné, tmavou. Tak jsem si řekla, že zkusím metodu jemného nátlaku. Vyzbrojila jsem se Fenistil gelem, Analergin tabletami a Pantenol sprejem. Pomalu, ale vražedně jistě jsem si patlala na hlavu o odstínek tmavší a tmavší barvy. Londýnská červeň už byla docela masakr, ale ve jménu hesla „vydrž a nedrbej“ jsem to nějak přetrpěla. Potom mě ale okouzlila čokoládová a bylo po žížalkách. Dle moudrých rad z netových diskusí jsem si co dvě hodiny myla vlasy dětským šamponem, to celkem pomáhalo, ty nejvíc svědící místa si matlala Fenistilem, což mírně ulevovalo, a zobala Analergin jako bonbóny, to mě nejvíc ze všeho uspávalo. Trvalo týden, než jsem se odvážila ven a teprve po čtrnácti dnech moje hlava aspoň zhruba nabyla dřívějších rozměrů.

Po téhle zkušenosti jsem si pro jistotu dala několikaměsíční pauzu. Do dneška. Zítra budu buďto znovu oteklá, nebo Ledová perleťově plavá.