Jednou z nevýhod života na mateřské dovolené je pravidelně se objevující nutnost žehlit. Protože jsem na tuhle činnost jemně řečeno alergická, obvykle použiju nějaké dostupné anestetikum, jako pořádnou štangli čokolády nebo lehčí bílé víno. Protože ale v současné době kojím, musím se občas spokojit s televizí. Jenže ta někdy umrtvuje až moc. Continue reading »

Když jsem čekala nejstarší dceru, trávívala jsem dny na poradně-zábavných diskusních fórech, kde se budoucí matky ve jménu budování solidarity děsily tím nejhorším, čeho se lze v těhotenství nebo při porodu eventuelně dočkat. Byla jsem v takovém stresu, že když jedna z těhotenských příruček, kterými jsem se zazásobila, radila jako ideální povyražení pro 20. týden těhotenství sepsání poslední vůle, nijak zvlášť mě to nepřekvapilo. Nečekala jsem, že bychom se já nebo miminko mohli dožít konce šestinedělí. Continue reading »

Dámy, běžely jste takhle někdy s taškou nákupu v jedné a vzdorujícím prckem ve druhé ruce a říkaly si, jak moc by vám prospělo mužské garde a kterak nespravedlivé je zapřahat  v nejproduktivnější části všedních dnů chlapy do pracovního procesu? Máte doma tašky, bedny a místnosti věcí, které „je škoda vyhodit, páč to opravím, až budu mít čas“?

A ruku na srdce –  vy něčemu z toho věříte?

Continue reading »

Tak tu máme prázdniny. Čas odpočinku, koupaček, komárů a cestování. A taky kopání, objížděk a silničních prací. Sice jsem letos v létě nebyla dál než v nákupním centru Černý Most, ale najeto mám víc než Willy Fog. Za běžného režimu půlhodinová cesta k mým rodičům se řízením osudu proměnila v hodinovou projížďku po cestách, jež snad nejsou ani na mapě. A to je jen začátek. Continue reading »

V zásadě je můj muž zřítelnicí mého oka. Nicméně má v rukávu několik zdánlivě nevinných vět, po jejichž vyřknutí myslívám na sečné i bodné zbraně, váleček na nudle a na fakt, že údajně postačuje ke smrtelné otravě i odolného jedince půl šálku jablečných jadérek. Demonstruji jejich ničivý účinek na své nervy na modelových, avšak ze života převzatých příkladech. Continue reading »

Ono být ženskou není žádný med, co si budeme vykládat. Celulitida, problémy s parkováním, porody, tukové polštáře na bocích, vaření nedělního oběda u příležitosti návštěvy tchyně, menstruace… Ale přes to všechno bych se ani ve snu nechtěla probudit jako chlap. Continue reading »

Je to prostě zrada. Na jedné straně moje tělo celkem slušně funguje, jen jeho zásluhou jsem donosila tři zdravé děti a když se správně natočím a nasvítím, jsem celkem spokojená i s pohledem do zrcadla. Na straně druhé ho spolehlivě složí věc tak přízemní, jakou je barva na vlasy. Bez amoniaku, bez jánevímjakých činidel, s oleji i ta antialergenní. Continue reading »

Už dávno jsem tušila, že život slouží hlavně k tomu, aby člověka zbavil iluzí. Třeba já a můj muž. Když jsme spolu začínali chodit, měla jsem za to, že v den jeho skonu bych se zasebevraždila. (Všeobecně se ví, jak to maji labutě, že…) Když si to představím dneska, myslím na střih šatů, co bych oblékla na jeho pohřeb. A stejné zklamání nastalo, když se nám do domu dostala střelná zbraň. Continue reading »

Včera jsem byla v knihovně. Na tom teda není nic světobornýho, chodím tam celkem často. Že jsem si tam půjčila stoh knih, který jsem málem nedovlekla k autu je rovněž rutina. Ale málokdy mě některá z nich dostane tak, že ji zhltnu během odpoledního spánku našich prcků. Tentokrát tam jedna taková byla. Jmenuje se Proč pračka žere ponožky a jiné záhady každodenního života. Continue reading »

Nemám problém s tím, že už nejsem žádný zajíc a věkově jsem se přiblížila kolonce „zralá žena.“ Nějaká ta únava materiálu je na mně sice patrná a taky je fakt, že „slečno“ už mi dávno nikdo bez bílé hole neřekl, ale pořád  jsem ještě měla za to, že v konečném součtu jsem děvče v rozpuku, maximálně po-puku. Což dneškem padlo. Stačil jeden pohled do mé emailové schránky. Continue reading »