Chtěla jsem se vyhnout tomu, aby tenhle blog byl nějak přehnaně – nedej Bůh přímo výhradně – takovým tím ryze dámským písečkem s recepty, fotkami dětiček a sem tam nějakým linkem o módě s chtivým komentářem „Tohle chci a musím mít“. Nicméně, dá-li se někdo na vojnu, musí bojovat. Už jsem se zmínila o fenomenálním chlebu svého muže a nerada bych vzbudila dojem, že u nás funguje v kuchyni pouze a jenom on. Proto je tenhle tenhle příspěvek věnovaný dvěma nejdůležitějším ženám v mém životě (té třetí jsou pouze dva roky, takže prozatím je výhradně v roli konzumenta, pokud nebereme namáčení dětských piškotů do kakaa jako kreativní tvorbu). Obě dámy, tedy moje máma a starší dcera, žákyně I.A., mi oslazují život mnoha způsoby, které bych ani nezvládla vyjmenovat. Můžu ale popsat přípravu jejich oblíbených a praxí odzkoušených nej receptů. Kdyby někoho naháněla mlsná, může vyzkoušet, úspěch zaručen 🙂 Psala jsem obé tak, aby se chytil i úplný laik a zároveň si troufám tvrdit, že s oběma recepty zazáříte. Pro efekt lze tu i onde přilít kapku rumu, oba zákusky tak získají nový rozměr 🙂 Continue reading
„Naše zákony jsou jako velký les, mnohému se v nich už cesta spletla; a čím hlouběji jsi do nich vlez, tím v nich méně rozhledu a světla.“
Ladislav Quis
„Manželství je spravedlivé zařízení. Žena musí denně vařit a muž to musí denně jíst.“
Alberto Sordi
U plotny
Mám pocit, že to muselo začít někdy během některé z válek na našem území. Všeobjímající nedostatek v tom nejširším slova smyslu nemohl tak nějak nevyústit v kreativní hledání náhražek. Dejte do dýmky tabák a zapalte. Nemáte-li tabák, nacpěte ji sušenými švestkami. Nemáte-li švestky, použijte cokoliv hořlavého, o čem si myslíte, že budete schopni vdechnout a udržet obsah žaludku v místě jemu určeném. Ber kde ber, i v dobách mezinárodních konfliktů se musely plíce a žaludky plnit. Nebo aspoň přimět k domnění, že se tak děje. Jenže co se tenkrát tvářilo jako cukr, je dneska v některých rukách bič.
„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“
Mark Twain
S Googlem až na konec světa
Pro každého člověka existuje místo, kam se rád vrací. Nebo kam by se rád aspoň jednou podíval. Jestli sníte o nejmíň týdenním poflakování se po Paříži a dovolenou trávíte v lepším případě u Máchova jezera jako já, pak víte, o čem mluvím. Nebo vzpomínáte, kam jste jako malí jezdili k babičce na obligátní nedělní husu a štrůdl.
A nebo jste prostě jen zvědaví. Chcete se, byť třeba jen na monitoru, projít centrem Ostravy a nevystrčit přitom paty z vaší Dolní Lhoty? Nebo z vašeho pohodlného ušáku uskutečnit procházku po mostu Golden Gate v San Franciscu? Pak vězte, že od takové bleskové dovolené vás dělí pár kliků. A nemusíte ani balit.
Kdyby muži byli tak dokonalí milenci, jak o sobě říkají, neměly by ženy ani čas znovu se učesat.
Sacha Guitry
Dexter
Ne že bych byla zrovna konzumentka telenovel, ale jako typická ženská jsem sympatizantkou spíš Bridget Johnsonové než Terminátora. Akční tvorba mě, vyjma scén, ve kterých je spoře oblečený Jason Statham, neskonale nudí. Nad všemi Sběrateli kostí to u mě vždycky vyhraje Hercule Poirot a před Kriminálkou Las Vegas pamětnická Vražda v hotelu Excelsior.
Jednou týdně ale dávám děti spát s vědomím, že „Tonight’s the night.“
„Muž je jako koberec. Položte ho dobře hned napoprvé a můžete po něm šlapat celý život.“
Marilyn Monroe
„V životě ženy poznáme sedm období: batole, dívenka, slečna, mladá žena, mladá žena, mladá žena, mladá žena.“
George Bernard Shaw